Kap. IV: Péče o duši

Úvodní slovo k tématu „péče o duši“

V této kapitole budeme umísťovat texty pokoušející se reflektovat a překonat duchovní a duševní krizi moderního člověka. Moderní člověk je orientovaný na úspěch a na pracovní výkon. Dokáže všechno nebo téměř všechno. Cena za to je však v mnoha případech příliš velká. Již Masaryk psal o tom, že neurotický chvat je pro moderního člověka stavem normálním a důsledky studoval v nárůstu počtu sebevražd, ale také v dalších typicky moderních jevech: v alkoholismu a narkomanii. Současní autoři neváhají uvažovat o západní společnosti např. jako o „společnosti vyhoření“. Je třeba se vážně zamyslet nad tím, proč se podobné diagnózy vlastně objevují. Proč současnost charakterizují deprese, syndrom vyhoření, dále diagnózy typu ADHD atp.? V tomto případě nelze nebezpečí bagatelizovat, v řešení této krize nepomůže žádné technické řešení, k němuž se jinak tak rádi uchylujeme.

Termín péče o duši má několik předností. Platón, který termín péče o duši použil jako první, definoval duši jako „samopohyb“ (to autokinéton), tedy jako něco, co nelze definicí zafixovat, zastavit, zpředmětnit. Duši neuchopujeme reflektujícím pohledem „dovnitř“. Duši nalézáme pouze v jejích projevech, tj. v tom, jak vystupuje navenek v jednání s druhými lidmi v obci. V termínu péče o duši je vyloučeno samoúčelné zabývání se sebou: pečovat o duši znamená současně pečovat o obec. Kromě toho je duše určena jako pohyb, který má příčinu sám v sobě – nelze ji tudíž manipulovat vzhledem k zamýšleným účelům, pouze o ni pečovat. V termínu péče o duši je jemným a precizním způsobem vyjádřen opak současných přístupů k vlastnímu já, které lze označit spíše za vykořisťující v tom smyslu, že se člověk ve snaze o sebezdokonalení stal svým vlastním vykořisťovatelem.

Termín péče o duši chápeme v obecném smyslu naznačeném v předchozím odstavci. Nikoli pouze v úzké návaznosti na platónskou tradici. V moderním světě nalézáme nejkrásnější příklady péče o duši v umění, případně v návaznosti na různé religiózní tradice či v některých psychologických a psychoterapeutických školách.

Předcházející myšlenky objasňuje úvodní text filosofa Petra Jíry „Poznámky k motivu péče o duši u Jana Patočky“. A navazujícím textem je původně přednáška Jana Patočky „Duchovní člověk a intelektuál“, což je Patočkova úvaha o tom, co je to duchovní člověk a co je to intelektuál, jaký je mezi tím rozdíl; o tom, co je to duchovní život a co je kultura a jaký je mezi tím rozdíl; a jaká je situace duchovního člověka ve světě – i v dnešním světě.

Poznámky k motivu péče o duši u Jana Patočky

Duchovní člověk a intelektuál