Úvodní slovo k tématu „péče o duši“
Filosofie v původním řeckém významu nebyla pouhým teoretickým tázáním, nýbrž také snahou o morálně-praktické formování vlastního života. Tradiční název pro tuto snahu zněl: péče o duši. Dnes můžeme péči o duši chápat jako otázku, jak žít každodenní život tak, aby byl vnitřně bohatý a naplněný smyslem. Nejde přitom o sebepoznání ve smyslu poznání izolovaného já, jeho struktur, schopností či vlastností. Sebepoznání je životní praxí, v níž osobně ručím za vztahy k druhým lidem, k přírodě a ke světu. Jazykem péče o duši není předmětný jazyk vědecké analýzy, nýbrž jazyk založený na obrazech a přirovnáních. Proto péče o duši může nacházet inspiraci v různých duchovních tradicích a rovněž v umění.
Jednotlivá témata: